Parlamentní volby ve Finsku 1922

parlamentní volby ve Finsku 1922
Stát	Finsko
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	1.–3. červenec 1922
Předchozí volby	Volby 1919
Následující volby	Volby 1924
Volební účast	58,5 %
Výsledky
200 mandátů Väinö Tanner P. V. Heikkinen Antti Tulenheimo volební lídr volební lídr volební lídr Finská sociálně demokratická strana Agrární svaz Národní koaliční strana 216 861 hlasů 175 401 hlasů 157 116 hlasů 25,06 % 20,27 % 18,15 % 53  mandátů 45  mandátů 35  mandátů ▼ 27 ▲ 3 ▲ 7 Niilo Wälläri Eric von Rettig Oskari Mantere volební lídr volební lídr volební lídr Socialistická strana práce Švédská lidová strana Národní pokroková strana 128 181 hlasů 107 414 hlasů 79 676 hlasů 14,81 % 12,41 % 9,21 % 27  mandátů 25  mandátů 15  mandátů ▲ 27 ▲ 3 ▼ 11

Parlamentní volby konané 1. – 3. července 1922 byly předčasnými a zároveň druhými volbami nezávislého Finska. Zvítězili sociální demokraté, kteří ale ztratili na úkor nově zformované Socialistické strany práce téměř 13 % hlasů. Strana byla oficiálním křídlem Komunistické strany Finska, která byla od Finské občanské války v ilegalitě. Agrárníci a Národní koalice jako i švédští lidovci si podrželi své pozice nebo mírně posílili. Poraženým na druhé straně byla Národní pokroková strana, která ztratila téměř polovinu svých mandátů. Po volbách vznikl menšinový kabinet agrárníka Kyösty Kallia.

Předcházející události

Do roku 1922 se finská společnost dokázala stabilizovat jak po první světové válce, tak hlavně po krátké občanské válce. Prezident Ståhlberg omilostnil mnoho Finů, co se účastnili války na straně rudých a sama sociálně demokratická strana se vrátila k demokratickým principům. Tolerovala menšinové pravicové vlády, přes které se jí dařilo prosazovat sociální reformy. Na druhé straně komunisté, kteří neemigrovali po válce do sovětského Ruska nebo byli omilostněni prezidentem, usoudili, že v ilegalitě mají malé šance na prosazení svých cílů a založili novou stranu, tzv. Socialistická strana práce. Po vstupu strany do Kominterny ale zasedání strany přerušila policie a mnoho předáků opět zamířilo do vězení. Před volbami odmítl parlament schválit tzv. Varšavskou smlouvu, ve které se Polsko, Lotyšsko, Estonsko a Finsko zavazovalo podpořit členy v případě války. Mnoho poslanců zpochybňovalo účinnost smlouvy v případě sovětského útoku.

Volební výsledky

Volební účast byla 58,5 %, což bylo o 8,6 % méně než v předchozích volbách. Sociální demokraté opět slavili vítězství, které ale výrazně kazila ztráta dalších 27 mandátů. Od voleb v roce 1917 jich postupně ztratili 39. Voliče sociálním demokratům přebrali komunisté organizovaní v Socialistické straně práce. Ve svých prvních volbách získali 200členném parlamentu 27 křesel. Na pravém křídle politického spektra posílili agrárníci a Národní koalice na úkor Národní pokrokové strany. Levicový Křesťanský dělnický svaz se voleb neúčastnil a po jeho rozpuštění přešli aktivní členové k sociálním demokratům.

Sestavování vlády

Ve vládě pokračovala menšinová pravicová vláda složená z agrárníků a Národní pokrokové strany. Premiérem se stal agrárník Kyösti Kallio a jeho vláda se ujala funkce 14. listopadu 1922. Podařilo se jí prosadit zákony o ochraně přírody, došlo v reorganizaci církevních diecézí a k neúspěšnému potlačení jazykového sporu na univerzitě v Helsinkách. Zákon určoval za vyučovací ten jazyk (finštinu nebo švédštinu), kterým mluvila většina studentů. Vládla se rozpadla v lednu 1924. V srpnu 1923 došlo k masivnímu zatýkání komunistických představitelů, když vyšlo najevo její přímé propojení na exilovou Finskou komunistickou stranu, která byla zcela pod vlivem sovětského vedení. Zatčeno bylo na 200 předních představitelů včetně 27 zvolených poslanců. Mnoho ze zatčených bylo souzeno za zradu a posláno do vězení. Výsledkem bylo, že počet poslanců klesl o osminu. Premiér Kallio odmítl kvůli neúplnému parlamentu rezignovat a i sociální demokraté chtěli s předčasnými volbami počkat na verdikt soudu, od kterého si slibovali oficiální zákaz komunistické Socialistické strany práce. Prezident Ståhlberg byl ale proti. Odvolal Kalliovu vládu a jmenoval úřednickou vládu Aima Cajandera, která dovedla zemi k předčasným volbám v dubnu 1924.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1922 Finnish parliamentary election na anglické Wikipedii.

Volby ve Finsku
Parlament (Eduskunta)	1917 • 1919 • 1922 • 1924 • 1927 • 1929 • 1930 • 1933 • 1936 • 1939 • 1945 • 1948 • 1951 • 1954 • 1958 • 1962 • 1966 • 1970 • 1972 • 1975 • 1979 • 1983 • 1987 • 1991 • 1995 • 1999 • 2003 • 2007 • 2011 • 2015 • 2019 • 2023 • 2027
Prezident	1919* • 1925 • 1931 • 1937 • 1940* • 1943* • 1944 • 1946* • 1950 • 1956 • 1962 • 1968 • 1973 • 1978 • 1982 • 1988 • 1994 • 2000 • 2006 • 2012 • 2018 • 2024 • 2030
Evropský parlament	1996 • 1999 • 2004 • 2009 • 2014 • 2019 • 2024
Referendum	1931 • 1994